„Cože? Další Malířák? Tam bezpodmínečně nesmím chybět“ řekla jsem si, když jsem viděla na chodbě ve škole plakát. A opravdu! 11.10. v odpoledních hodinách už stojím na místě srazu. Přidávám se ke skupince mladých lidí dychtících po nových zkušenostech a zážitcích. Vybaveni papíry a výtvarnými potřebami nasedáme do autobusu směr Rokytnice nad Jizerou. Dorazili jsme až za tmy. Neodradila nás ani necelý kilometr dlouhá cesta do kopce za prudkého lijáku. Byli jsme rádi, že jsme dorazili na místo.
Druhý den byl o něco zajímavější, bylo lepší počasí a my mohli vyrazit do plenéru. Celý den, ba i někdy celou noc, jsme kreslili, malovali, fotili a jinak tvořili. Inspiraci jsme si mohli vzít i s dřevosochařského sympozia na cestě do nedaleké vesničky Františkov. Neodmyslitelnou součást tvořil landart. Dokonce jsme se něco dozvěděli o umělcích, kteří takto tvořili. První podtéma struktury zvládli někteří přímo bravurně. O pravdivosti se můžete sami přesvědčit na výstavě malířákových děl, která bude probíhat v prostorách školy jako již tradičně. Těšit se můžete také na díla k podtématu kýč.
„Výlet bude takový, jaký si ho uděláme.“ To platilo i v našem případě. Sešla se dobrá parta, proto u nás převládala po většinu času dobrá nálada. Něco se, jak už to bývá, povedlo a něco zase ne. Paní profesorka nám ale vždycky vyšla vstříc, chtěla bych jí za všechny moc poděkovat.
V den odjezdu jsme si říkali: „Večer už budeme spát doma.“ To jsme ještě netušili, jak se mýlíme. Rozloučili jsme se s útulnou chatičkou a zabouchli dveře. Ještě se naposledy ohlédnout a už jsme scházeli kopec s batohy na zádech. Jak jsme tak stáli na zastávce, vidíme přijíždět náš autobus. A hele! Nestaví! Zůstali jsme s údivem stát. Mě následný rozruch nevyvedl z míry, mně se to naopak líbilo. I tuto vyhrocenou situaci jsme zvládli a prodloužili si tak pobyt o jeden den, za který jsem ráda. Škoda, že jen o jeden.
Markéta Rizikyová, VI.BG