V sobotu 8.3. jsme se po odpoledním soustředění ve škole vydaly (ano samé dívky) na Staroměstské náměstí ke kostelu svatého Mikuláše. Schůzku jsme měly s členy dalších třinácti pražských pěveckých sborů. Společně jsme totiž chtěli uctít památku obětí holocaustu. Jednoduše a naplno. Pod vedením Marka Šlechty jsme zazpívali tři písně, které měli na rtech lidé jdoucí 8.3.1944 vstříc smrti, Shema Yzrael, Hatikva a Kde domov můj.
Michaela Ditrichová
V Čechách nic takového nepamatujeme nikdy před tím ani potom. Na podzim roku 1943 odvezli židovské rodiny z Terezína a „privilegovaně“ je ubytovali v Osvětimi - Březince. Bylo to velice nadějné, protože všichni ostatní procházeli „selekcí“ a jejich rodiny byly rozděleny, tentokrát naopak celé rodiny mohly bydlet společně. Pak přišla noc z 8. na 9. března 1944 a všech 3 792 členů rodinného tábora šlo do plynu. Toto nacisté ještě jednou zopakovali. Osud druhého „rodinného tábora“ českých Židů skončil v plynových komorách ve dnech 10. – 12. července 1944. Tentokrát zemřelo více než 6 500 lidí!
Lidovky.cz