Ve čtvrtek 3.5. 2012 se studenti obou kvart vypravili hezky po svých na horu Vítkov. Sraz byl na náměstí Republiky v 9:00, jelikož spokojený výletník je vyspalý výletník.
Dva davy kvart se zkompletovaly a oddělily. Začaly malé upoutávky žáků na míjené pamětihodnosti (vystoupení max. po dvou minutách). Pochopitelně se začalo Kotvou, kostelem svatého Josefa a budovou dnešního Palladia, kam směřovaly řady dychtivých pohledů. Dále jsme prošli ulicí Na Poříčí kolem Café Imperial a v naději, že by snad spatřil slavného Zdeňka, se každý podíval kavárně do oken. V této ulici muselo být obzvláště těžké prezentovat svoji historickou budovu, tramvaje, pracující dělníci a lidé, kteří se stůj co stůj musí dostat do práce. Jim skupinka zastavená uprostřed chodníku radost neudělá. Pokračujeme na Těšnov pod Wilsonovou a dál na východ přes Florenc. V Karlíně pro vyčerpané půl hodinový rozchod.
Přímo na Vítkov jsme se dostali asi okolo jedenácté hodiny a vystoupili jsme na rozhlednu. Při vysokých teplotách, které nás provázely, nebylo nic více osvěžujícího než větrem ošlehaná rozhledna. Mě osobně výhled natolik zaujal, že jestli někdo referoval, já už si ho rozhodně nepamatuji. O to větší zklamání pro nás byl odchod do interaktivního muzea. Třeba dotyková mapa na podlaze zcela nefungovala a svítila si, jak chtěla. Mauzoleum by bylo o něco zajímavější, kdyby se tam Klement Gottwald stále nacházel. Nebo alespoň strašil. Pak už kolem Žižky a jeho koníka ke schodům, poslední skupinové foto a znavené ploužení na autobus, který nás rozvezl k metru, jídelně, či domů.
Já osobně si výlet docela užil. Zčásti proto, že jsem nemusel nic prezentovat a ještě jsem netušil, že mě čeká tento úkol a zčásti také díky parádní rozhledně.
Ondřej Váňa, IV.B