V listopadu proběhla v naší školní knihovně bededa s Markem Šindelkou. Fotografie naleznete zde a více se dočtete v reflexi naší studentky, Kláry Jurečkové:
Klidný, laskavý hlas. Potichu a jemně. Úsměv jen zřídka. Pro sebe a nám. Začíná od začátku. Od první knihy, sbírky básní. Od veršů a bratra. Od i n t i m i t y. Ramena tlačí dopředu a k sobě, hlavu drží mírně skloněnou, jako by se jeho tělo bránilo tomu, jak se nám jeho mysl otevírá. Působí zvláštním dojmem. Dojmem člověka, jehož pohled říká ‚přišel jsem na svět, abych byl rozerván, abych byl milován.‘ Jeden spisovatel řekl, že to tak umělci mají. Musíme se otevřít, učinit se zranitelnými, vpustit ostatní lidi dovnitř. Abychom měli šanci, že budeme milováni, musíme riskovat, že budeme zevnitř zničeni. Myslím na tyhle slova, když ho pozoruju.
Potom Chyba. První próza. Příběh Kryštofa a jeho fascinace vzácnými rostlinami. Příběh pašeráka. Chyba. Marek Šindelka vzpomíná na léta na Malgymu a úsměvně říká, že měl dávat větší pozor na hodinách, místo aby psal pod lavicí básně. Že by se pak nemusel pro Chybu všechno o květinách učit tak komplikovanou cestou. Asi má pravdu, nikdy nevíte, co se vám stane námětem. Mluví o zrodu příběhu a o cestě tvorby knihy, mluví tak zapáleně, až je z něj chlapec. Vášnivý Kryštof a jeho květiny. Jako si on zašil vzácnou květinu do těla, jako by měl Marek Šindelka pod kůží zase svoje knihy.
Ze začátku plachý, ale pevný, postupně ale přidává a přidává, až se nechá slovy pohltit a ponoří se celým tělem do svých knížek tak, že vás tam vnoří taky. Poslouchat Marka Šindelku, jak mluví o svých knihách, je zážitek. Pokaždé.