Máte pocit, že škola v Josefské vám vlastně tak trochu patří. Znáte každý její kout, znáte asi všechny tváře, které se tu každý všední den pohybují. Možná tu nezažíváte jen chvíle plné štěstí, ale je to váš prostor.
Když ale přijdete do budovy v Josefské, která už dávno dostala přidělené číslo 7, třeba o víkendu, škola se zdá být zcela někým jiným. Prázdné prostory dávají tušit, že místo si žije i jiné životy, než je ten zaplněný dětmi a učiteli a ředitelem a školníkem a atd. Konají-li se v dolních učebnách třeba volby, stavba získá zase další tvář. Je to zvláštní. Těžkými dveřmi vcházejí lidé, kteří sem vůbec nepatří a vůbec jim to nevadí. Řekla bych.
Ve středu večer a také v noci 21. září vpouštěla škola do svých útrob unikátní návštěvníky. Všichni měli rádi knížky a po čichu spěchali po všech schodištích, která nalezli, a zcela neomylně vešli do knihovny, ano do té nádherné místnosti s trámy, kde se dříve v seně k zimnímu spánku ukládaly hrušky a svou skrýš potom přirozeně přenechaly potravě pro duši.
V knihovně čekala herečka Jana Stryková a zcela klidně usazená v křesle četla začátek knihy Já Tituba, černá čarodějnice ze Salemu. Mávnutím kouzelného proutku se ocitáme v roce 1692 v americkém Salemu a jsme na straně černošské otrokyně z Barbadosu. Knihovna v Josefské je kouzelná, říkaly to dvě vysokoškolské studentky, které seděly za mnou, a špitala si o tom i rozesmátá skupinka žen na naší terase hlídané měsíčním světlem. Noc literatury se konala letos na dvaceti krásných místech Malé Strany. Ano naše místo je krásné a ta krása se během dne, týdne a roku mění. Vnímáte to?
Román „Já Tituba, černá čarodějnice ze Salemu“ od Maryse Condéové v knihovně zůstal. Ano, můžete si jej půjčit.
Fotografie z Noci literatury 2022 naleznete v galerii.