Na simulaci evropského summitu jsem si připadala jako opravdový evropský lídr, akorát pořádně podplacený a vynervovaný. Ne každý den je vám řečeno: „Chovejte se jako byste byli zástupci států světově důležité organizace“, zatímco sedíte za školní lavicí se žvýkačkami nalepenými pod stolem a svou svačinou v ruce. Všichni před začátkem zuřivě listovali svými papíry, aby zjistili, co mají vlastně říkat, ale po konci přípravy jsme najednou nasadili náš nejlepší profesionální výraz, který měl říkat, že víme, co tu vlastně máme dělat. O samotném jednání jsme se hlavně snažili si v hlavě pozměnit argumenty jako: „Protože se to hodí mně.“ Anebo: „Řekl to vážně, tak to podpořím.“ Abychom zněli alespoň trochu důležitě. Ani po čtyřech hodinách jsme se neshodli na pořádném kompromisu, ale cítili jsme se jako mistři Evropy, protože nikdo nezapomněl, jakou zemi to celou tu dobu měl zastupovat. 

Ano, povedlo se mi uspořádat pod záštitou Pražského studentského summitu simulované jednání Evropské rady přímo u nás ve třídě. Jednání trvalo 4 hodiny, studenti tercie si tak na vlastní kůži, kromě celé řady zajímavých věcí, zkusili, jak náročné je sedět v podobné instituci, účastnit se kuloárních jednání, podávat pozměňovací návrhy, argumentovat, hlasovat a udržet u toho všeho svou plnou pozornost. Nervozita byla z obou stran veliká, ale výsledek předčil naše očekávání. Jsem na ně pyšná, jak se s takovou výzvou popasovali!

Za tercii A J. Junger a V. Komoňová